Jak jsem bojovala se syndromem hypermobility

Boj s nadváhou a hypermobilitou nebyl snadný, několikrát týdně jsem musela chodit na rehabilitace, aby mi aspoň při obyčejné chůzi klouby zůstávaly na svém místě a neustále nevyskakovaly. Potom teprve mohl přijít boj s nadváhou, který mi ovšem způsobil další komplikace...

Zdravím Vás, jmenuji se Anna Slavíčková, jsem trenérkou na CvičmeOnline a chtěla bych se s Vámi podělit o svůj příběh.

Vše začalo nenápadně v roce 2009 - kdy jsem se díky vlastní rozežranosti a hodně špatnému stavu syndromu hypermobility, což je omezení pohyblivosti a nadměrná kloubní volnost, které mám celkové a ke všemu dědičné, dostala pod ruce jednoho skvělého doktora z Centra léčby pohybového aparátu v Praze. V té době jsem se dopracovala postupně k „velkým“ 84 kilo na 168 cm. Tento milý doktůrek o mě začal pečovat ve fázi, kdy mi při obyčejné chůzi vyskakovaly kotníky z kloubů, kyčle při prudším pohybu také a navíc to bylo v době, kdy jsem měla kompletně celé tělo zablokované. Nosila jsem ortézy, kde se dalo. Dojížděla jsem za ním zpočátku pravidelně 3x týdně do Prahy a rehabilitovalo se stále dokola. Taková banální věc, jako přejít řadu balančních pomůcek seskládaných v řadě (takové ty různě velké a vratké podložky) byla pro mě hodně zajímavá, přecházela jsem to s pořádně „zatejpovanýma“ nohama a i přesto na konci cesty moje nohy modraly.  S panem doktorem se spolupracovalo úžasně, stačila SMSka se slovy:“ hrozně mě bolí záda, mám blokaci, nebo skříplá žebra! A dostala jsem rychle termín ke konzultaci.

Postupem času se menšila intenzita návštěv a rehabilitací, ortézy se změnily na elegantně barevné „tejpy“ a já dostala povelem, začít konečně makat. Musela jsem, jinak by se tělo dostalo zpátky do špatného stavu. Bylo to v roce 2011.

84 kg
84 kg

V létě toho roku jsem se rozhodla, že váha musí jít dolů. Začala jsem chůzí, měla jsem načteno spousty věcí, fitko jsem znala, stačí jen začít, je to přece jednoduché. SUPER! Začala jsem chodit na Vacushape (chůze v podtlaku). Po chvíli skvělé výsledky, prvních 4-5 kilo dole, voda -povídám si a pokračuju dál. Ovšem nastala další „super“ příhoda. Zvětšily se mi uzliny, bylo mi špatně asi měsíc v kuse a musela jsem k doktorce, protože to na virózu už nevypadalo. Noční pocení, teploty, třes…Měla jsem nutkání zvracet už i po vodě. Paní doktorka mě poslala na krevní testy, které ukázaly nějaké nejasnosti, a už jsem putovala na hematologii. Tam jsem si přišla také jako testovací králík. Následovaly ultrazvuky, RTG, krevní testy dokonce několikrát v týdnu. Po měsíci mi oznámili, že to nevypadá dobře a že musím jít na operaci, zda to není „Hočkinův“ lymfom.  Po operaci jsem čekala tři týdny na výsledky, které sice dopadly dobře, ale stejně se stále testovalo dokola, protože z jednoho vzorku se nic nemusí poznat, ale hlavně vlastně nepřišli na to, co mi je.

No do konce roku jsem zhubla dalších pár kilo a v lednu 2012 jsem měla už celkem 10 kg dole.

anna165 kg

65 kg

Rok 2012 jsem začínala bez práce, přesto neustálým „mordorem“ ve cvičení, protože jsem si jela za svým cílem. Někdy začátkem března jsem se nastěhovala po chvíli chození k příteli J a starala se o naše psí mimino, které bylo v té době už tříleté, jenže nemocné (zpackané operace). Každý den jsem tak měla další důvod k pohybu a chodila s ním ven na procházky. Jedla jsem zdravě, cvičila jsem i podle programů na internetu, ale hlavně jsem rozhodla udělat si trenérský kurz! Juhů, teď začala ta pravá zábava. Začala jsem pracovat v jednom dámském fitness, kde jsem chvíli praktikovala nové zkušenosti a do toho začala rozjíždět osobní tréninky, kterým jsem se chtěla věnovat ze všeho nejvíc.

Začátkem roku 2013, někdy v únoru/březnu jsem se vyhubla na 58 kilo. A co dál? Měla jsem cíl, chtěla jsem zhubnout – ten jsem si splnila a byla jsem hubená, udržovala to a chtěla jsem další motivaci, čeho bych mohla dosáhnout.

 

Vypracovala jsem se až na současných 58 kg
Vypracovala jsem se až na současných 58 kg

 

Co třeba nějaká soutěž? Řekl kamarád, který je v tomhle zběhlý. Řekla jsem si, že to můžu přece zkusit. Vyhledala jsem si odborníka a začalo „nabírací“ období, cvičila jsem jak ďas, výsledky byly rychle viditelné a před finální dietou jsem jela trénink až 3x denně, jenže tělo vyplo a ne a ne naskočit. … zůstala jsem zkrátka zaseklá v objemu… navíc jsem měla nějaké další zdravotní komplikace… ale nebudu to tu natahovat, zkrátka bohužel to neklaplo. No nic, nevadí. Kamarád mě uklidňoval, že stejně ta příprava se podaří málokomu napoprvé. Musela jsem hodně odpočívat. Zákaz hýbání se, počítání jídla, dokud nebudu mít adekvátní testy v pořádku. Necvičila jsem pravidelný trénink několik měsíců, nepočítala jídlo, nesměla jsem nic takového řešit, aby se tělo a taky hlava dala do pohody a začalo vše fungovat. Za tu dobu jsem přibrala asi jen 4-5 kilo. V jednu chvíli jsem byla i naštvaná, že to bylo tak málo, vzhledem k tomu, že jsem před tím měla všechno tak uškrcené a přesto se hodně hýbala.

V lednu 2014 jsem mohla začít po několikaměsíční pauze, ale o tom zase příště :)

Anna

zpět na přehled článků

O autorovi

Jsem osobní trenérka a mým cílem je prosadit a aplikovat správné cvičení nejen ve fitness a docílit tak vyhovění požadavků svých klientů, kterým dokážu nabídnout komplexní služby. Správným přístupem mohu pomoci s odstraněním svalových dysbalancí, s redukcí hmotností, tvarováním postavy a v neposlední řadě s odstraněním zdravotních problému (cvičení proti bolestem zad, potíže způsobené hypermobilitou apod.).

Štítky

hubnutí, motivace, svalový objem, Anna, cvičení, live2you, cvičmeonline, cvičme, fitness, trenér, osobní trenér